Stručné shrnutí
Vznik plísní na stavebních konstrukcích je v naprosté většině případů podmíněn přítomností vlhkosti. Obecně rozlišujeme dva způsoby vlhnutí vnitřního povrchu stavebních konstrukcí. V prvním případě se jedná o zatékání z exteriéru v důsledku nefunkčnosti dělících konstrukcí. Pro odstranění tohoto problému je nutné, zpravidla na základě technického průzkumu, přistoupit k více či méně rozsáhlým stavebním úpravám, které zde však díky rozmanitosti příčin a technické náročnosti nemohou být obecně popsány. V druhém případě jde o vlhkost, která na vnitřním povrchu konstrukce za určitých podmínek kondenzuje ze vzdušné vlhkosti. Zkoumání tohoto problému se budeme hlouběji věnovat. Na produkci vzdušné vlhkosti se v bytových prostorách, mimo vlhkosti produkované samotnými lidmi, podílí zejména:
Omezit výskyt vlhkosti a celkově vylepšit situaci naopak můžeme:
-
eliminací vlivů uvedených výše, vhodným větráním (krátkým, ale intenzivním), umožněním přirozeného pohybu vzduchu, zvýšenou intenzitou vytápění, použitím přístrojů pro odvlhčování vzduchu
Pokud se již plíseň v interiéru budovy vyskytuje, její úspěšné a trvalé odstranění je podmíněno odstraněním příčin jejího vzniku, tedy odstranění přebytečné vlhkosti. Jako vhodného doplnění je možné užít některého z přípravků nabízených na trhu pro snadnější mechanické odstranění plísně z povrchu konstrukce. Tyto přípravky ovšem, ať již slibují cokoli, povrch konstrukce již neochrání proti opětovnému vzniku plísně. Pokud nedojde k odstranění příčiny vzniku, jsou v lepším případě schopny její opětovný růst pouze oddálit.
Snížená možnost pohybu vzduchu či tepelné mosty vedou ke vzniku plísní
Tepelně vlhkostní podmínky v interiéru obytných staveb vedoucí ke vzniku plísní
Komplexní návrh stavby pro bydlení je složitý proces, který zahrnuje řešení mnoha dílčích problémů a zohlednění různých požadavků, které navíc mnohdy mohou být ve vzájemném rozporu. Jako názorná ukázka nám může posloužit například hygienická potřeba zajistit alespoň minimální násobnost výměny vzduchu v obytném prostoru proti snaze tuto výměnu maximálně omezit kvůli zamezení tepelných ztrát a úsporám energie. Dalším faktorem, který je vždy zohledňován je také úspora finančních prostředků. Bohužel v některých případech je finanční hledisko upřednostňováno na úkor kvality, ať již ve stadiu návrhu nebo při realizaci stavebních konstrukcí. Četně se vyskytující poruchy jsou potom pouze logickým vyústěním chybného návrhu, například chybné skladby obvodových dělících konstrukcí včetně konstrukce střechy, vyřešení detailů, nekvalitně provedené práce či snahy ušetřit na nesprávném místě.
Obvodové konstrukce byly a jsou navrhovány, pochopitelně zvažujeme-li pouze tepelně vlhkostní požadavky, tak aby určeným způsobem zabraňovaly tepelným ztrátám a tím pomohly vytvořit podmínky pro zdravý a pohodlný pobyt osob. Tento požadavek se dále dělí na dvě důležité podskupiny a to maximální množství tepelné energie, které může konstrukce propustit, tzv. součinitel prostupu tepla U [W/(m2*K)] (dříve se používala obrácená hodnota U, tzv. tepelný odpor konstrukce R [(m2*K)/W]. A minimální vnitřní povrchovou teplotu, při které ještě nedochází, pro dané vlhkostní podmínky, ke kondenzaci vodních par. Jinými slovy, vnitřní povrchová teplota konstrukce musí být vyšší než je teplota rosného bodu pro aktuální koncentraci vodních par.
Zjednodušeně lze říci, že rosný bod je taková kombinace teploty a relativní vlhkosti, pro kterou vodní pára obsažená ve vzduchu mění skupenství z plynného na kapalné. Zároveň platí, že pokud se zvýší relativní vlhkost vzduchu, může docházet ke kondenzaci vodní páry i beze změny teploty a naopak. z toho vyplývá, že zejména v zimních měsících, kdy je vnitřní povrchová teplota potenciálně nejnižší a tedy bude hrozit největší nebezpečí kondenzace by byla pro bezproblémové fungování vhodná co nejnižší relativní vlhkost vnitřního vzduchu. Její přílišné snížení ovšem není možné z hygienického hlediska. v současné době se dělící konstrukce navrhují a posuzují na hodnotu vnitřní relativní vlhkosti 60% což je v souladu s hygienickými předpisy. Dříve byla tato hodnota nižší.
Vlhkost vnitřního vzduchu nadměrně zvyšuje například sprchování, vaření, sušení prádla nebo příliš květin a jejich zalévání. Proto je rozumné, pokud se vyskytnou problémy s kondenzací vodní páry na vnitřním povrchu konstrukcí, pokusit se účinně zamezit této nadměrné produkci vlhkosti, například krátkým, ale intenzivním větráním či přemístěním zdrojů vlhkosti mimo zasažené prostory na vhodnější místo. Také je možné použít některý z nabízených přístrojů na odvlhčování vzduchu. Zde je ale vždy nutno posoudit hygienické hledisko, kdy příliš suchý vzduch může působit dýchací obtíže a také hledisko ekonomické, kdy nám nákupem a provozem tohoto zařízení vzniknou další náklady, které nejsou mnohdy nezbytné. Vlhkost vzduchu je také lokálně zvyšována pokud je u vnitřního povrchu zabráněno pohybu vzduchu (přistaveným nábytkem), taková místa jsou vůbec nejnáchylnější ke kondenzaci, protože dochází k další kumulaci vlhkosti v důsledku zabránění pohybu vzduchu. Toto nebezpečí platí zcela obecně pro každý nedostatečně odvětraný prostor.
Pokud navíc není daný prostor plně zateplen a je umožněno byť jen omezené pronikání teplého vlhkého vzduchu z obývaného interiéru směrem do těchto míst, je riziko kondenzace velmi vysoké. Například se může jednat o prostory mezi nezateplenou šikmou střešní konstrukcí a zatepleným podhledem včetně parotěsné zábrany, pokud je tato navíc nekvalitně provedená, celý problém je mnohem závažnější. Funkční odvětrání do exteriéru je potom pro takový prostor podmínkou pro bezproblémové fungování. Zvýšené riziko kondenzace platí také pro rohy venkovních stěn, či styk dvou obvodových stěn a střešní konstrukce, kde dochází k dvojrozměrnému, resp. třírozměrnému vedení tepla, které znamená zvětšené úniky tepelné energie a s tím spojené významné snížení vnitřní povrchové teploty.
Zvláštní kapitolou je potom kondenzace na povrchu stavebních konstrukcí v místech, kde je v důsledku nesprávně navrhnutého či provedeného detailu vytvořen tzv. tepelný most, který opět umožňuje zvýšené tepelné úniky a tím vytváří prostor pro případné poruchy. Mezi rizikové detaily patří zejména zateplení spodní stavby, zateplení parapetu a nadpraží oken, nezateplení pozednice či atiky, nesprávně provedené prostupy střešní konstrukcí a mnoho dalších.
Riziková místa - vícerozměrné vedení tepla
Nepříznivé projevy kondenzace můžeme zmírnit či úplně eliminovat také zvýšenou intenzitou vytápění. Právě z tohoto důvodu a vzhledem k účinnosti by měla být otopná tělesa vždy umístěna pod okny, která patří z hlediska nebezpečí kondenzace k nejnáchylnějším. Argument zvýšené finanční náročnosti není v tomto případě příliš na místě, protože navýšení částky potřebné na pokrytí nákladů na vytápění není až tak dramatické a pokud vezmeme v úvahu finanční náročnost odstraňování následků kondenzace - plísně, degradace vnitřního povrchu či dalšího zařízení, které se nachází poblíž zasažené zóny, nemluvě o zdravotních rizicích, potom je zřejmé, že šetřit na tomto místě se skutečně nemusí vyplatit.
K velmi nepříznivým, ale bohužel pravidelným důsledkům kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu konstrukci je vznik plísní. Plísně mohou velmi negativně působit na lidský organizmus, některé druhy jsou navíc karcinogenní. Nelze opomenout ani významné zhoršení užitného prostředí v důsledku vizuálního znehodnocení povrchu zasažených konstrukcí. Na trhu se v poslední době objevují "zaručené" prostředky sloužící k odstranění plísní. Je ovšem nutno si uvědomit, že tyto prostředky slouží výhradně k odstranění následků, nikoli příčin výskytu plísní. Jako takové mohou sloužit tyto prostředky pouze jako doplňkové, ale ke skutečně efektivnímu a trvalému odstranění plísní z interiéru obytných budov musí být použity společně s opatřeními, která odstraní příčiny vzniku plísní. Nabídky firem poskytujících tyto prostředky někdy hraničí s nekorektními sliby pouze za účelem prosadit svůj produkt.
Změna teplotně vlhkostních podmínek v souvislosti se stavebně technickými zásahy do konstrukce
V některých případech mohou způsobit komplikace také stavební zásahy, které mají původní cíl vylepšit stávající stav a zvýšit komfort při užívání nemovitosti. Tento zdánlivý paradox si vysvětlíme na případu dnes hojně prováděných rekonstrukcí panelových domů.
Panelové bytové domy, hojně stavěné zejména v 70 a 80 letech minulého století, dosahují v současné době své morální životnosti. v některých případech se tyto objekty nebo některé jejich funkční části (např. obvodový plášť, vnitřní rozvody) přibližují také k hranici své fyzické životnosti. Podle technického stavu konkrétní budovy a v souladu se svými představami a možnostmi, přistupují majitelé k více či méně rozsáhlým stavebním úpravám. Ať již se jedná o drobné zásahy či o celkovou revitalizaci objektu jako celku je třeba mít na paměti, že spolu s provedenými změnami dochází také ke změně ve fungování konstrukce jako komplexního celku. Bohužel ne všichni uživatelé opravovaných objektů si tuto provázanost uvědomují, taktéž projektanti a dodavatelé stavebních prací nevěnují těmto skutečnostem v některých případech patřičnou pozornost. A to jak v průběhu stavebně technické přípravy, samotné realizace či alespoň formou základního poučení uživatelů dotčeného prostoru jakým způsobem se mají v opraveném objektu chovat.
Nevětrané prostory a vznik plísně v rohu místnosti
Poměrně rozšířeným a oblíbeným způsobem jak začít s rekonstrukcí panelového domu je dodatečné zateplení objektu spojené s výměnou oken. To není nijak překvapivé vzhledem ke skutečnosti, že investor takové rekonstrukce, většinou majitel nemovitosti, je v první řadě zpravidla motivován snahou ušetřit na nákladech za provoz objektu, v tomto případě za vytápění a zároveň má také požadavky na zvýšení užitné a estetické hodnoty obývaného prostoru i objektu jako celku. Ponechme stranou nakolik je dané řešení vhodné pro konkrétní objekt, viz. stavebně technická příprava a zaměřme se na samotné provedení. Teoretické řešení daného úkolu není nijak složité. Projektant navrhne komplexní řešení rekonstrukce v rámci jednoho stavebního zásahu, včetně postupu provedení v čase, většinou bohužel už ale neposuzuje různá jiná stadia rozpracované rekonstrukce, což může způsobit značné problémy. Mnohokrát totiž investoři přistupují k rozdělení celé rekonstrukce na etapy a přizpůsobení stavebních prací k jejich možnostem uvolňování finančních prostředků. To v praxi znamená, že v mnoha případech dochází pouze k výměně starých oken za nová a provedení zateplení objektu včetně střechy se odloží. To jistě umožní rozložit celou investici na části, ale zároveň to sebou přináší některá rizika, kterým je uživatel objektu následně vystaven.
Starý typ oken používaný v panelových domech se vyznačuje značnou netěsností, ta je způsobena jednak zastaralým způsobem výroby s použitím ne vždy nejkvalitnějších materiálů a také samozřejmě opotřebením vzniklým za dobu provozu. To znamená, že i přes zavřené okno dochází k výměně vzduchu mezi vnitřním a vnějším prostředím. To je na jednu stranu, z hlediska hygienických požadavků, prospěšné, na druhou stranu to zejména v zimních měsících přináší významné tepelné ztráty a tím zvýšené finanční náklady.
Jelikož víme, že v mrazivých dnech je relativní vlhkost venkovního vzduchu velmi malá, pokud tedy dochází k výměně vzduchu skrz okno, snižuje se tím také vlhkost vzduchu vnitřního. Což paradoxně napomáhá snížit riziko vzniku kondenzace a tím způsobuje mnohdy bezproblémové fungování takové konstrukce. Samozřejmě v důsledku proudění vzduchu dochází také ke snížení povrchové teploty rámů a bezprostředního okolí, nicméně původní konstrukce zpravidla nevykazují poruchy tohoto typu. Je to způsobené také tím, že vnitřní relativní vlhkost vzduchu v panelových objektech bývá reálně podstatně nižší než byla návrhová hodnota.
Jiná situace ovšem nastane pokud se stará netěsná okna vymění za nová a nepropustná. v důsledku toho totiž dojde k nárůstu hodnoty vnitřní relativní vlhkosti, což přímo u okna zpravidla problém nezpůsobí, protože okno je kvalitnější a přímo na rámu je povrchová teplota bezpečně nad teplotou rosného bodu, ovšem u navazujících stěn již je teplota stejná jako v předcházejícím případě, ale při větší koncentraci vodních par může docházet a také dochází ke kondenzaci. Uvedený příklad počítá s tím, že se nemění vnitřní teplotně vlhkostní podmínky v důsledku zásahů uživatelů prostoru. Ti mohou svým jednáním mnohému pomoci, ale také uškodit.
